Jaký chceme vlastně žít život?

23. 09. 2020 | 0 komentářů

Pomalu vplouváme do období podzimních barev a není asi nikdo z nás, kdo by již necítil únavu a rozpačitost nad událostmi letošního roku. Na jaře jsme byli postaveni do situace, které šlo jen stěží věřit, v létě jsme si trochu oddychli a těšili se na klidný doběh roku…a nyní jen nechápavě kroutíme hlavami a není asi člověka, který by se aspoň jednou nezeptal “ Co se to vlastně děje?

Také se na tuto otázku ptávám, docela často. A když se soustředím na vnější dění, odpovědí mi je: “ Děje se zmatek, nesoulad, nátlak a zamlžování.” Cítím, že se nemohu spolehnout ani na jeden vnější zdroj informací. Každý den vychází mnoho komentářů, rozvah, rozhovorů s odpovědnými osobami a přitom se lidé cítí stále bezradní a bezmocní.
Tak se víc a víc ptám, jak je to možné? A jediná odpověď, která mi dávala smysl byla, že z žádného tohoto zdroje informací nedostáváme PRAVDU. Možná si říkáte, že to není žádný velkolepý objev. Upřímně pro mě docela byl, protože v souvislostech událostí letošní roku, jsem si uvědomila, že do této chvíle jsem stále věřila, že žiji v “bezpečnější a svobodnější” části světa.

Realita se ale ukázala být jiná a protože jsem se v životě naučila vnímat svou vnější realitu přes svou realitu vnitřní, začala jsem se ptát znovu, ale tentokrát jsem svou pozornost obracela k sobě, do svého srdce. A najednou odpovědí na otázku “ Co se to děje?” nebylo “zmatek či nátlak”, odpovědí bylo “ZKUŠENOST”. A ano, ta zkušenost v sobě nese vnější nátlak, strachování se, a nejistotu, ale já zjišťuji, že když se ven, do světa obracím s čímkoli, přes své srdce, udržuji tak svůj prostor stále stabilní a bezpečný, nehledám odpovědi a vysvětlení jako spásu od vnějšího světa, nepožaduji na vnějším světě vůbec nic a také ho za nic neobviňuji. Velmi trpělivě a pokorně se obracím ke svému srdci a hledám odpovědi a podporu tam. Poznávám pak pravdu především o sobě a to stačí. A v tu chvíli je “zkušenost strachu a nejistoty” jen “zkušeností poznání”, že když se neupnu na nic a nikoho ve vnějším světě, včetně vlastních představ o nich, tak zůstávám u sebe, zůstávám svobodná a to v jakékoli vnější realitě, kterou nám řeka života přináší.

A jak tedy chceme žít svůj život? Obráceni ven, poptávající, požadující a očekávající po druhých? Nebo život obrácený v každém okamžiku do toho nejvíce láskyplného, přijímajícího prostoru, který v sobě neseme odjakživa, do našeho duševního srdce?

Podívejme se ven do přírody. Dívejme se pozorně, prohlédněme si Zemi a prociťme Život. Tato síla je úplně opačné polarity než síla, kterou nás zahlcují média. Tato síla je stejné podstaty jako naše srdce, jako my sami, rozumíme jí a tedy sem se obracejme pro pravdivé odpovědi, pro podporu. A znáte to, z pravdy máme dobrý hřejivý pocit, který se rozlije po celém našem těle…a tak to poznáme😉

0 komentáøù

Pøidat komentáø

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

NOVÉ PŘÍSPĚVKY

Šťastné ženy nebojují🌺

Šťastné ženy nebojují🌺

První červnový víkend byl ve znamení jógy, odpočinku, pletení věnečků a vzájemné laskavosti krásných žen. Ráno v 7:00 jsme se sešly na louce pod pastvinami a dopřály si 1️⃣čas být pro sebe na prvním...

DOBA PŘECHODOVÁ ANEB VŠE MÁME VE SVÝCH RUKOU

DOBA PŘECHODOVÁ ANEB VŠE MÁME VE SVÝCH RUKOU

PRECIZNOST. DYNAMIKA. POZORNOST. VÝDRŽ.Před několika lety jsem prošla absolutní zhroucení, fyzické i psychické. Zhroucení nastalo z několika důvodů. 1. Špatné uchopení práce, kterou jsem měla...

Darujte si lásku

Darujte si lásku

Napište si na papír slovo LÁSKA. A poté si pod tímto slovem nadepište dva sloupečky se slovy: 1. JE, 2. NENÍ. Udělejte si na sebe chvíli čas a vypište do každého sloupečku vše, co vám bude přicházet...